Když fitness trenéři plodí: I. část

Ve svých 23 letech jsem ještě nikdy předtím nekupovala ani si nedělala těhotenský test. Poprvé na začátku května. Podruhé, potřetí a počtvrté taktéž na začátku května. Můžu vám říct, že mou zkušenost s těhotenskými testy zatím doprovází stoprocentní úspěšnost. Všechny pozitivní.

 

První trimestr těhotenství pro mě byl těžký fyzicky i psychicky. Vždy jsem si myslela, že až otěhotním, budu jíst podle příruček, užívat dostatek vitamínů a ob den chodit na bazén. Možná zkusím i tu jógu, které se celý život vyhýbám.

Tudle. Ačkoli jsem netrpěla vyloženě nevolnostmi v podobě zvracení, cca 1,5 měsíce jsem nebyla schopna celý proces nijak rozumně uchopit. Nabrala jsem si v knihovně kopu knížek ohledně výživy a cvičení v těhotenství, abych přišla na to, že k užitku mi byla jen jedna. A byla to mini kapesní knížečka od nizozemských autorů. Ostatní jsem pro sebe vyhodnotila jako naprosto k ničemu.

Shromáždila jsem dostatek informací ohledně vitamínů a minerálů, o cvičení i necvičení, o stravování a nezvracení. Také jsem došla jsem k několika poznatkům:

  1. Jak moc špatně jsem jedla bylo přímo úměrné tomu, jak moc zle mi bylo následující den

  2. Mazlik (pracovní název pro budoucího Jedi) je gurmán, který neví, co chce.

  3. Všechno, co se dá pokrýt sýrem a roztavit v mikrovlnce, je OK.

  4. Všechno, co bývalo dobré nebo zdravé, je FUJ.

  5. To, co je jeden den OK, další den může být klidně v kategorii FUJ.

  6. Všichni okolo mě se mě snaží vykrmovat a mají pocit, že zcela určitě hladovím a nutně potřebuju víc jídla.

  7. Všechno, co je těžší než 1 kg, mi bude okamžitě vytrženo z rukou, pokud mě s tím někdo přistihne

  8. Když blízkým říkám, že zvedám těžké věci, které ale pro mě ve skutečnosti nejsou těžké, přestávají mrkat a začínají zrychleně dýchat

  9. Zrovna v době, kdy nesmím tatarák, sushi nebo hermelín, mám největší chuť na tatarák, sushi a hermelín.

  10. Každý ví, jaký pohlaví bude mazlík mít a každý vidí, že mi roste břicho, i když ve skutečnosti je to jen hermelín a prdy

 

Radit těhotným, co smí a co ne, je těžké. Všechno je nejednoznačné a každé doporučení končí slovy “řiďte se svými pocity”. Jasně, pocity. Já mám pocit, že mám chuť na hermelín a chtěla bych v říjnu jít na Spartan Beast. Zatímco jsem tavila hermelín v mikrovlnce, promýšlela jsem, jak v sedmém měsíci těhotensví přelezu zeď a udělám angličák prsa až na zem. Nakonec asi není nejlepší řídit se pocity.

Po náročném prvním trimestru teď ani necítím, že jsem těhotná. Cítím se rozkydlá a pudinková, to ano. Ale že v břiše vyrábím novýho člověka, tak to mi nepřijde. Vyrábět lidi zatím vypadá docela na pohodu. Docela.

Vždy jsem byla člověk, který se bojí. Tak nějak všeho - co hrozí i co nehrozí. Co může hrozit. I přes ten strach jsem se ale vrhala do dalších věcí, i když obavy byly celou dobu se mnou. I v tomto případě se bojím - porodu i toho, co bude potom. Bojím se toho, že nejsem připravena a neumím si představit, že mi najednou mezi nohama vyleze něco, co je skutečný malý člověk s rukama a nohama. Přesto se ale těším na to, že budu mít příležitost výrazně ovlivnit život jednoho člověka, vytvarovat si ho od počátku. Představte si v mysli dokonalou osobu, dle vašeho pohledu. Jaké by měla mít vlastnosti? Ta moje osoba je zodpovědná, spolehlivá, tichá a hloubavá. Přemýšlí nad věcmi, zvažuje je a nakonec vidí nejlepší možné řešení. Váhá, než něco řekne. Chodí včas, dá se na ni skutečně spolehnout, je to opravdový přítel a člověk, kterého chcete mít vedle sebe. Je to osoba, o níž doufáte, že vás najde a přijde za vámi, když je vám nejhůř. Je inteligentní a umí si přiznat své chyby, ponaučit se. Nevzteká se, nenechá se zahnat do kouta agresivním nebo hloupým chováním.

Je tohle vše něco, co skutečně můžu své dítě naučit? Možná. Jsme jen lidé a mnohdy ztratíme zamýšlenou cestu, ale chtěla bych, aby tohle zůstávalo mým cílem. Naučit svého nového člověka mít tyto vlastnosti. Chci vychovat takovou osobu, kterou bych chtěla mít za nejbližšího kamaráda, pokud by to nebylo mé dítě. Možná se mi to podaří a možná ne. Důležité je, že přesně takového partnera mám vedle sebe a je otcem Mazlika. Já můžu jen doufat, že se ve svém tátovi zhlédne a bude ho mít jako svého idola. Těším se, že se budou vzájemně motivovat svou existencí, sem tam proti mě budou kout pikle a budou mě vytáčet tím, že budou dělat bordel.

Až se jednou Mazlik bude rozhodovat, co má dělat, chci aby ho napadlo, co by teď udělal můj táta? A co by mi poradila máma?

Samozřejmě už teď se cítím dotčeně, že jednou to bude puberťák, který mi típne telefon a bude mít na mě vztek, zatímco já teď kvůli němu běhám čurat každých 30 minut a každý den nacházím nové a nové beďary. Nemluvě o tom, že mu bude patřit už celý můj život, dokud se nerozhodne, že je dostatečně dospělý a soběstačný a že mámu už nepotřebuje častěji, než jen o Vánoce. Vidíte, jaký madlajz mám v hlavě? Naštěstí jsme s Tomášem v začátku těhotenství vymysleli heslo - Rododendrůnek. Je pro případ, že by mi už naprosto hrabalo a já se stávala nebezpečná pro své okolí :-)

Nikdy jsem nebyla nijak zvlášť emocionální, dokonce jsem kdysi byla na základce nazvána citově plochou. A nyní ve snech srovnávám kytičky a pozoruju motýly. Případně sleduju, jak se vraždí lidé v rámci reality show a honí mě duch tlustého dítěte. Každý asi blázní po svém.

Mým cílem je vytlačit zdravé dítě (hezké, chytré, s modrýma očima, ale o tom se nemluví) a přitom neztratit sama sebe. Pořád cvičím (podle možností, s omezeními), vrátila jsem se opět k pravidelnému a vyváženému stravování. Určitě není potřeba jíst v těhotenství za dva. Opačný extrém, snažit se jíst minimálně a nepřibírat, je taky špatně. V prvním případě se vám narodí dítě s vysokou porodní hmotností, což obnáší jistá rizika včetně cukrovky. Ve druhém případě naprogramujete svého budoucího Jedi k tomu, aby šetřil energii, nekontroloval se v jídle a byl líný. Samozřejmě velký vliv na metabolismus a zdraví člověka mají první čtyři roky života, tedy jak se dítě po tuto dobu stravuje. Není tedy potřeba cpát do sebe nebo do dítěte kopu sladkostí a produktů fast-food, protože “tělo si to žádá”. Tělo si nic takového nežádá, chce rychlou energii, protože špatně jíte. Stejně jako vy i vaše dítě chcete sladké, protože mozek si na něj rychle navyká. Je to otázka volby - to si myslím teď. A pevně doufám, že se za pár měsíců nevzbudím mezi pytlíky od bonbonů a pendreků. Samozřejmě, že taky hřeším. Ale neomlouvám to tím, že jsem těhotná. A nebudu se vymlouvat na těhotenství, když naberu 20 kg tuku, které pak nebudu moct shodit. Prostě buď budu pravidelně (a bezpečně) cvičit a vyváženě jíst nebo se nechám zlomit chutěmi a pak se budu stydět za své tělo. Nehledě na to, že tím uškodím svému budoucímu Jedi.

Dnes jsem plna optimismu, zítra už se mi možná nálada změní, ale to nevadí. Pro mě je důležité teď pracovat na sobě, abych byla co nejlepším člověkem, který bude vzorem pro Mazlika. Jsme svým dětem zrcadlem a můžeme po nich chtít jen tak velkou dokonalost, jakou můžeme najít u sebe.

BOOSTUP ACADEMY
Můj Gym Kladno, Dům Kultury

Odpovědná osoba: Alesia Kučerová

email: info@mujgym.cz
tel.: +775 350 309

Zdravé Kladno z.s.

IČO: 03673294

Otevírací doba: dle domluvy osobních tréninků a rozvrhu lekcí

© 2016 BoostUP Academy

#bubaCZECH

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now