Když fitness trenéři plodí: VI. část

Těhotenství je zvláštní věc, i když vlastně má být natolik přirozená. Než otěhotníme, málo která o celém procesu vůbec něco podrobnějšího víme. Veškeré informace, které jsem o celém tomhle vyrábění dětí ve svém břiše dosud věděla, pocházelo z nějakých hodin rodinné a sexuální výchovy, pár filmů a něco málo ze vzdálené přítomnosti při těhotenství mé švagrové. Tehdy jsem ale její průběh vnímala trochu matně, a až po pozitivním těhotenském testu jsem se jí šla vyptávat na různé věci, podrobnosti. Bylo mi 18, když jsme krátce bydlely spolu s ní a s mým bratrem, jejím manželem. Byla těhotná a mě to vše připadalo tak snadné, rychlé a celkově dost na pohodu. Navenek působila, jako že si celé těhotenství strašně maže na chleba, a vlastně ji to vůbec nezatěžuje a mohla by to dělat pořád. Až během posledních sedmi měsíců, kdy jsem věděla o svém oplodněném stavu, jsem měla možnost ji pochopit, i když samozřejmě každá žena a každé těhotenství se liší.

Už od začátku mě moc zajímalo, co se se mnou vlastně děje (a proč to nešlo udělat tak, že oba s Tomášem vycákáme své DNA do květináče a budeme to 9 měsíců zalévat, aby náš romantický vztah nemusely kazit výroky typu “zvětšuje se mi děloha”). Proto jsem hledala knížky, účastnila se různě zaměřených kurzů a samozřejmě se ptala těch zkušených okolo. Bohužel, každá zkušená okolo řekne něco jiného, stejně jako všechny ty internety, diskuse, mobilní aplikace. Je třeba se smířit, že všemu na zub nepřijdeme, sto procentně připravené nebudeme, chyby určitě uděláme a velmi často budeme muset improvizovat. Fňuk.

Samozřejmě skoro každá matka je přesvědčena o tom, že když vychovala x dětí a prošla si životní cestou, kterou si prošla, má zkušeností dost a je validní k tomu poskytovat informace. Já mám dětí nula, informace ráda přijímám, ale nedá mi to, abych je neanalyzovala nebo alespoň se nad nimi trochu nezamyslela. Celoživotně odmítám slepě a hluše přijímat výroky ostatních a možná i proto jsem měla na střední problémy s autoritami.

Ráda bych zde zmínila pro mě přínosné zdroje informací. Prvním byl kurz o psychomotorickém vývoji dítěte vedeném skvělou fyzioterapeutkou ve Slaném. Pomohl mi pochopit, jak důležité je alespoň vzdáleně vědět, jak se ten náš Jedi má vyvíjet, a jakým chybám raději předcházet. Skoliózy, vadné držení těla, tělesné disbalance a prosté bolesti pohybového aparátu v dospělosti mohou vycházet právě z ne zcela správného psychomotorického vývoje. Kromě toho, pokud si matka hlídá správnou manipulaci už od začátku, její dítě může být klidnější, předejde bolestem hlavy a blokádám krční páteře. Nejsem dostatečně vzdělaná na to, abych zde o tom poučovala, proto bych ty zaujaté z vás ráda odkázala na dvě dobře čitelné publikace (se spoustou obrázků a DVD), obojí od Evy Kiedroňové:

  • Něžná náruč rodičů: moderní poznatky o významu správné manipulace s novorozencem a malým dítětem

  • Rozvíjej se, děťátko: krok po kroku, měsíc po měsíci - co, kdy, jakým způsobem, v jaké posloupnosti a proč u dítěte rozvíjet: moderní poznatky o významu správné stimulace kojence v souladu s jeho psychomotorickou vyspělostí

 

Další pro mě přínosná záležitost byl seminář Cvičení pro těhotné a před porodem, který jsem absolvovala v Praze koncem září. Konečně mi byly osvětleny nejasnosti ohledně cvičení, jeho užitečné i škodlivé formy během těhotenství a v brzkém období po porodu. Také tam bylo naťuknuto téma vadného držení těla už pěti - šestiletých dětí způsobeného kombinací mnoha faktorů, z nichž alespoň dva nebo tři mohli rodiče ovlivnit a třeba tomu předejít. Zajímavostí je, že na obou nezávislých seminářích odborníci mluvili o moderních pomůckách pro děti, které jim přináší víc škody než užitku. To mě přesvědčilo k důkladnému zvážení, co vše Mazlík vlastně potřebuje, a řekla bych, že nám to nakonec ušetřilo dost peněz na výbavě. Zas ale musím zdůraznit, že nic není černobílé. Nikdy nejde o špatné pomůcky, špatné matky, špatné děti a špatné postupy. Často jde jen o to, že se chodí ode zdi ke zdi - něčeho je příliš mnoho a něco se nedělá vůbec. I z dobré pomůcky se tak dá udělat špatná pomůcka, vezměme - li třeba autosedačku. Je to skvělá věc, protože můžeme bezpečně převézt svého Jedi z bodu A do bodu B, než se naučí třeba sám teleportovat. Pokud bych ale celý den nechala mrně v autosedačce, místo abych ho pak přesunula do kočárku nebo na rovnou podložku, už to bude škodit jeho svalovému vývoji. Nehledě na to, že když mi má ušatá minikopie v sedačce usne a jeho hlavička není nijak fixovaná, začne mu plandat a tím může být způsobena blokáda krční páteře, bolest hlavy, atd. Přitom by stačilo pouze prostor okolo hlavičky něčím vystužit, dokud mrně nedoroste, nebo ho tam nějakou chvíli převážet v zavinovačce. Teoreticky. Prakticky si to musím vše vyzkoušet :-) Nelze ale kvůli tomu tvrdit, že autosedačka je věc špatná. Přesto ale nesmíme být líní pak přesunout dítě do kočárku, ve kterém má možnost ležet ve vodorovné poloze, kdy na celé jeho zatím neosvalené tělo působí gravitace rovnoměrně a umožňuje mu správný vývoj.

Třetí fajn záležitost byl kurz masírování kojenců a dětí. Samozřejmě se o tom dá dost zjistit i z různých videí, případně knížek. Opět jsem byla přesvědčena, jak důležité je se svého dítěte dotýkat a udržovat tělesný kontakt, aby si jeho kůže zvykala na dotek a jeho vaziva byla aktivována. Také nám bylo ukázáno, že některé techniky mohou ulevit od mnoha obtíží, se kterými se naši mini-my potýkají. Samozřejmě to ale nenahradí běžnou medicínu a případně potřebný zásah lékaře pomocí medikamentů. Abyste si třeba nemysleli, že jsem pro domácí porody a léčení zaříkáváním v kombinaci s keltským tancem.

 

Další takto miminkovsky a těhotensky zaměřený kurz, který jsem absolvovala, byl běžný předporodní kurz v nemocnici, který je rozdělen do tří bloků. I tam určitě byly velmi přínosné momenty, spousta zodpovězených otázek. Cenově určitě dostupný, informačně prospěšný. Doktorka a porodní asistentka zde zodpoví dotazy, na něž odpovědi bychom hledali na internetu a mohli pak mít třeba zkreslené představy kvůli informačnímu šumu. Konec konců, v každé porodnici se postupy a přístupy mohou lišit. S každým rokem může docházet k dalším a dalším změnám. Proto mi přijde fajn ptát se na nejasnosti právě v porodnici, kde plánujete tlačit. A třeba při komunikaci s lékařem taky pochopíte jeho postoj, že kolikrát má na rozhodnutí 2 sekundy s 50% šancí, že se rozhodne správně. Než si pak na toho lékaře postěžuju a nacpu mu porodní plán tam, kde slunce nesvítí, musím si uvědomit, že je to člověk, který se snažil mi pomoct. Vím, že spousta matek má negativní zkušenosti a samozřejmě si držím všechny palce, abych sama z toho vyvázla i s Mazlíkem duševně i fyzicky v pořádku, ale nemůžu jít rovnou na porodní sál s postojem "Určitě me budou stříhat a cpát do mě medikamenty bez mého svolení, ale já jim dám! Tu máte můj porodní plán! Vím, že tu na mě číháte s nůžkama a epidurálem.". Věřím lékařům i porodním asistentkám, že dělají pro pacientky maximum a s takovým postojem chci jít do porodnice. A taky musím za měsíc napsat 4 seminárky a dopsat teoretickou část diplomové práce, proto odmítám psát porodní plán. Ale tvařme se, že mé důvody jsou mnohem hlubší, než jen lenost napsat seznam toho, co u porodu nechci.

Samozřejmě všechny tyto kurzy berou čas a stojí peníze. Ne každá matka v očekávání si může dovolit strávit den nebo dva na semináři, zaplatit za něj dva nebo tři tisíce a pak si ještě nakoupit x knížek na doma. Navíc, jak poznat, která je ta dobrá? To nám většinou také musí někdo doporučit. Proto usuzuju, že není jednoduché mít ve všem jasno a všemu rozumět. Nebo alespoň polovině. Mnoho nastávajících matek prostě nemá tu možnost věnovat teoretické přípravě tolik času a peněz. To neznamená, že jsou horšími matkami než ty, které mají nacvičené dýchání i to správné kroužení pro uvolnění pánve.

Třeba se jednou vědy o zdravém pohybu, správném stravování a péči o dítě lidem zpřístupní mnohem více, zařadí se do výuky na středních školách nebo se prostě jen nabídnou jako dobrovolné, neplacené semináře. V praxi je to samozřejmě těžší, v pubertě a mládí nás tyto věci nezajímají.

Na závěr bych ráda nastínila svůj názor na některá tvrzení, která se úzce pojí s určitými aspekty těhotenství. Názorů dnes na vše máme hodně a nikdo z nás nemá výhradní právo na punc “Říká to správně”, proto nechť si z toho každý vezme to, co se mu zalíbí.

  • Po vitamínech rostou velké děti - nesouhlasím. Po dortíkách rostou velké dětí a tam je vitamínů málo. Pokud těhotná žena chápe tu náročnost celého procesu pro její tělo, musí si hlídat příjem potřebných mikroživin. V případě, že se stravuje skutečně dobře a pestře, nebude potřeba přijímat vitamínů v tabletách tolik.

Přesto ale si dovolím tvrdit, že spousta lidí (i netěhotných) je na mikroživiny podvyživená, tedy nemá dostatek určitých vitamínů a minerálů. Potom jsou lidé unaveni, špatně spí, nemají energii, problémy se promítají i do kvality pleti, vlasů, nehtů, kostí, zubů. Když vyrábím nového člověka, vše je bráno z mých zásob, veškeré vitamíny a minerály. O to méně zbývá pro mě a mé tělo pak strádá. Plod si zkrátka vezme, co potřebuje. Osobně zastávám názor, že v těhotenství musí být ošetřen dostatek minerálů (vápník, hořčík, zinek, selen, železo), B komplex a dostatek Omega 3 kyselin. Je na každé matce, zda si vyhledá zdroje z potravy nebo si vše nakoupí v tabletách, případně zda bude kombinovat. Před těhotenstvím a na jeho počátku je pro samotný plod velmi důležitá také kyselina listová.

  • naše babičky nic z toho neměly a podívejte se, jací jsme pěkní - souhlasím, jsme pěkní. Naše maminky a babičky ale v těhotenství přišly o nějaký ten zub, nebo se jen zhoršila jejich kvalita (zubů, ne babiček). To bývá nedostakem vápníku. Nejde pouze o to, donosit a porodit. Jde o to, jaký ten proces pro nás bude. Jaké škody na našem těle budou napáchány, jak se budeme cítit. Když máme nedostatek minerálů, můžeme být stále aktivní? Naopak, budeme spíše unavené a přitom mnohdy také budeme mít problém dobře spát. Těhotenství nám pak posčítá naše dluhy a odrazí se to na celkovém stavu těla, kůže, na vlasech a zubech, ale také to ovlivní i psychiku vlivem hormonální nerovnováhy. Další věc, naše babičky i maminky byly moudřejší, než si myslíme. Skutečně, když si povídám se svou babičkou, ví hodně věcí, o kterých jsem nadšeně mluvila po seminářích, jen to neuměla zdůvodnit. Prostě si to předávaly od matky k matce, mnohá pravidla dodržovaly a tadá - povedli jsme se jim :-) Zde bude stačit uvést jako příklad, že vždy měly navařené teplé jídlo a zlaté pravidlo hlásilo Žádné sladkosti před oběděm! Všichni si sedli a v klidu se najedli. My, když máme hlad, vlítneme k vietnamcům pro tři sušenky a za chůze je sníme. Je to přece ta rychlá energie. Sbalená na cestu. Víte, jak.

  • v těhotenství a po porodu se necvičí -  nesouhlasím. Ale to jste mohli čekat. Od té doby, co jsem těhotná, všichni mi radí, ať se moc nehýbu a ať papám sladkosti, že dítě potřebuje energii. Mě to moc nedává smysl. Samozřejmě, když jsem těhotná, nemůžu se tvářit jako by nic a jet ty stejné tréninky. Opět je to především proto, že by to škodilo mému tělu. Dítě pravděpodobně bude v pořádku. Musím si ale uvědomit, že když už mám v břiše meloun, mé těžiště se posunuje dopředu, mění se poloha pánve a celkové držení těla. Zapojují se více jiné svaly, než předtím, a bohužel se mohou i přetížit. Kdybych dělala, jakože nic a drtila ty stejné svaly při tréninku, mohla bych pak trpět bolestmi v zádech, kyčlích, žebrech, kolenech, atd. Mohla bych si i přivodit bolesti hlavy blokacemi páteře. A to stejné by se mohlo stát, kdybych necvičila vůbec. Proto cvičit v těhotenství ano, ale tréninky jsou jiné. Nejen časově, ale také musí být zcela jiná intenzita a především musí být zaměřené na správné držení těla. Nezvěme to takovým kompenzačním cvičením. Kromě toho, aerobní aktivita působí velmi dobře na tělo matky, ale také na (nejen) intelektuální vývoj plodu. Co se cvičení po porodu týče, také musí být a to co nejdříve. Nejedná se ale o horolezce, angličáky ani běh s kočárkem. Opět musí to být speciální kompenzační cvičení, které pomůže tělu matky vrátit se do původního stavu a předejít dalším komplikacím jako je například břišní rozestup. Nesprávně zvolené cvičení může naopak dopomoci k těmto problémům, způsobit chronické bolesti zad a už zmiňovaný břišní rozestup. Na profilech některých fitness v roli čerstvé matky ale mnohdy uvidíme sed-lehy 3 týdny po porodu, zatímco novorozenec sedí ve vibračním křesílku. Super inspirace (pozor, sarkamus).

  • musíš vědět, čím se mazat, abys neměla strie - polopravda. Olejíček za pětikilo těhuli nezaručí, že jí strie nevzniknou. Jde o to, že strie je poškození hlubších kožních vrstev, nikoli těch povrchních. Proto při mazání je třeba klást důraz na důkladné promasírování, aby se vaziva aktivovala a prokrvila. K tomu teoreticky postačí jakýkoli krém nebo olej. Jde o to, aby si těhotná nebála na břicho pořádně sáhnout z obav o ublížení dítěti. Samozřejmě genetika bezpochyby hraje roli a také to, jak rychle přibíráme. Já se pořád modlím, aby moje kůže zůstala ve stavu, v jakém dosud je :-)

  • nezatínat břicho, ať neublížíš dítěti - nesouhlasím. Samozřejmě netvrdím, že by těhotná měla břicho nějak vtahovat. Ale nepřijde mi logické vyvalit panděro před sebe, prohnout se v bedrech a ještě se zaklonit dozadu, abych byla jakože úplně uvolněná a dítěti neublížila. Tonus svalového korzetu matky dítěti nijak neublíží. Naopak, mnoho odborníků se shoduje v tom, že pokud je dítě dostatečně svíráno, je klidnější a vyvíjí se lépe. Proto po porodu se děti zabalují, aby byly klidnější. Samozřejmě pro nás je opět důležité, co zatínáme. Pokud pojedete sklapovačky, posilujete přímý břišní sval a to je těsně vedle od toho, co my chceme. Přetížený přímý břišní sval nám dopomůže k břišnímu rozestupu a může také pomoci k těžšímu porodu, protože nebude možné ho uvolnit a naopak jako jediný bude chtít pracovat. My potřebujeme, aby nám fungoval především příčný břišní sval, který máme jako takový pás vedoucí kolem dokola až k páteři. Právě tento sval musí být správně funkční, abychom předcházeli bolestem zad, břišnímu rozestupu a celkově snáze porodili. Na něj se musí soustředit naše těhotenské cvičení.

  • nemůžu ovlivnit, kolik v těhotenství přiberu - haha. Můžu a musím to ovlivnit. Buď se budu od rána do večera cpát prázdnými kaloriemi, nebo budu přemýšlet o svém jídle i pohybu a přibírat budu postupně, rozumně. Skutečně některé ženy tvrdí, že na nich vůbec nezáleží, kolik přiberou a některé mají prostě kliku. Samozřejmě, pokud žena celé těhotenství zvrací, přibere málo. Pokud jiná má šílené chutě, přibere hodně. Obojí se ale dá do jisté míry ovlivňovat tím, jak kvalitně/nekvalitně se stravuju. A nejde o to sedět na salátech a hlídat si štíhlou linii. Jde o to jíst dostatečně a ve správném poměru makroživin z kvalitních zdrojů. Prostě je něco jiného, když naberu svých 2000 kalorií ve Snickerskách nebo v mase, rybách, přílohách, ovoci, zelenině, oříškách atd. Nemluvě o tom, že spousta lidí má takové stravovací návyky, že v těch snickerskách 3 dny po sobě ani nedosáhnou na svůj bazální metabolismus a pak o víkendu ho třikrát přestřelí. Nebudu ani zkoušet tvrdit, že jím celé těhotenství bez chybičky a porušení. Častokrát tak zvaně sejdu z cesty, ale nakonec se zas vracím ke racionálnímu stravování a hned se cítím lépe. Ano, mohla jsem nabrat v těhotenství méně, ale teď nejde o tvrdost mého zadku. Nejvíc mě tíží, že když jím blbosti, posílám je svému ještě nenarozenému Mazlíkovi, jehož nezrálé tělíčko se s tím musí poprat. Právě tohle vědomí mě nutí se po každém zhřešení vrátit na Světlou stranu Síly.

  • předporodní kurzy jsou zbytečné, lékaři mě při porodu navedou - jo i ne. Zase je porodit a porodit. Můžu nevědět nic, zkomplikovat sama vše a pak si ještě postěžovat na lékaře, že to bylo těžké. Nebo se také můžu informovat, připravit se na to a udělat maximum pro to, aby vše dopadlo dobře. Komplikace mohou navštívit kohokoli, ale já chci vědět, že jsem se opravdu snažila tento nepříjemný zážitek uchopit zodpovědně, aby z toho byla o něco menší hrůza pro mě i Mazlíka. Samotný postup při porodu a kdy tlačit jsem ještě nezjišťovala, na to skutečně bude dost času v porodnici, kde mi všechno řeknou. Ale pro vlastní duševní klid jsem přesvědčila sebe sama, že jsem připravena. Je to jak když vyrazíte na Beast a buď s sebou máte Camel Bag plný vody, gelů a cukříků nebo nemáte nic a běžíte v sálovkách. Podělat se to může připravenému a podařit se nepřipravenému, to beze sporu. Ale s tím Camel Bagem máte aspoň před začátkem pocit, že není vše ztraceno. Až pak na trati zjistíte, že vlastně chcípnete s ním i bez něj :-) A souhlasím, že přirovnávání porodu k závodu Spartan Beast je divné. Stává se mi to často. Abych si do porodnice nezabalila místo tašky Camel Bag a na sále do sebe neklopila BCAA.

Chceš - li poradit s výchovou svého dítěte, ptej se těch, kteří žádné

nemají. Ti totiž vždycky ví všechno nejlíp :-)

BOOSTUP ACADEMY
Můj Gym Kladno, Dům Kultury

Odpovědná osoba: Alesia Kučerová

email: info@mujgym.cz
tel.: +775 350 309

Zdravé Kladno z.s.

IČO: 03673294

Otevírací doba: dle domluvy osobních tréninků a rozvrhu lekcí

© 2016 BoostUP Academy

#bubaCZECH

This site was designed with the
.com
website builder. Create your website today.
Start Now